Vědí v nemocnici co dělají?

Nebo už medicinalizace zaslepila oči a zdravý rozum odešel? Možná je to záležitost jen jedné nemocnice, jednoho oddělení, ale přečtěte si, co jsem zažila já.

V sobotu večer přijel syn od babičky s vysokou horečkou. V noci jsem u něj spala a dávala mu zábaly a snažila se horečky snižovat aspoň na 38. Což se dařilo, po dvou hodinách ale opět stoupaly k 39,5 a dokonce 40. Byla jsem tím znepokojena, protože jsem se bála, když už je to druhý den, že by to mohlo mít nějaké následky na srdce. Na nic jiného si nestěžoval - bolest v krku, bříško, jiné bolesti - nic, jen horečky.

Vydala jsem se ale přesto do nemocnice pro odpověď na mou otázku, zda to nemůže mít následky na srdce, jestli lékař neuvidí něco na bříšku, v krku apod. Bohužel, tím jsem se dostala do onoho molochu Kroměřížské nemocnice.

Původně jsme v nemocni zůstat neměli, paní doktorka na synovi nenašla vůbec nic a měli jsme prostě jen dál snižovat teploty, na srdce to prý vliv nemá. Ale nakonec se jala vzít odběry a tady to začalo. Způsobil to vadný vzorek moči.

Rozhodla se pro hospitalizaci s verdiktem "zánět močového měchýře"... asi. Syna ale močení nebolelo, nepálilo a nic takového. Proč tedy? V moči byly stopy červených krvinek, řekla cca tohle:"No jsou tam stopy červených krvinek, může to být i nečistota z předkožky, jestli třeba byla trochu poškozená dřív to jo. Ale u zánětu moč. měchýře by byly vzýšené leukocity a to nejsou. Mhhh CRP je taky vyšší a kluk vypadá unaveně a bledě. Necháme ho tady a budeme zavodňovat."

Tak pro upřesnění - když budete dvě noci nespat a snižovat teploty, málo jíst a mít 39, budete růžovolící a krásní? Co je to za diagnostiku bez souvislostí? Navíc mého syna nikdy neviděla před tím a neví, že je to astenický typ a kruhy pod očima mívá často.

A pak už to jelo:

Většina dětí na oddělení jsou po přijetí napojené kanylou na kapačku a zavodňované solným roztokem nebo glukózou. Děti jsou ve stresu, silně pláčí, všichni zdravotníci se divili, proč chci syna při zavádění kanyly držet a objímat já a ne sestry. Teplota byla změřená po zavedení kanyly 39,5. Nikoho to nevzrušovalo. Doma by už měl zábal nebo obklad z cibule na nohy a za chvíli by bylo zas 38. Takže jsem požádala o něco proti teplotě. Což doktoři řešili samozřejmě kapačkou - dostal novalgin. Efekt nula. Kapačka do jeho těla šla přes led. Efekt nula. Takže jsem požádala o věci na zábaly.

"No pojďte si vybrat, to my tady neděláváme, tak nevíme co je na to třeba."

A člověk by čekal, že zábal na nohy, na hlavu, při velké horečce na celé tělo, je tradiční metodou snižování horečky, kterou zná každý. Ne v nemocnici se do dětí rvou jehly a chemikálie.

Co mu nakonec pomohlo byly zábaly co jsem mu dávala a přiznám že i ibalgin. Veškeré kapačkou dostávané věci se nijak neprojevily - vedla jsem si přesně zápis co kdy dostává a následné teploty. O vše jsem se starala sama - pití, měření teplot, zábaly, chodila jsem si říkat o ibalgin.

Zánět močového měchýře byl vyvrácen hned první den. První vzorek moči byl znečištěný. Dokonce se k nám jednou vydala sestra s antibiotiky, kdybych ji nezadržela s tím, že si nejsem vědoma toho, že má brát antibiotika, dala by mu je. Byl to omyl.

Hodně zábavné byly taky moje dotazy na to jaké mají nežádoucí a vedlejší účinky léky podávané kapačkou a které jsou pro tělo nejšetrnější. Sestra: "Jee, tak to se mě ptáte moc, to nevím, možná paní primářka". Není to překvapivé dávat do těla dítěti chemikálii a nevědět, co způsobují a nevědět, zda nelze vybrat něco šetrnějšího?

Pak se objevil další problém - lékařsky vyvolaný průjem. Hodně dětí na oddělení zde setrvávalo právě s podezřením na rotaviry apod. protože se u nich "objevil průjem". Zdánlivý průjem byl ale jen logickým vyústěním. Když vás totiž do nemocnice příjmou, nepočítají s vámi a dostáváte minimum jídla až do dalšího jídla dne. My přiliš dopoledne, čili do večera dali synovi jen talířek polívky, co snědl (tekutina). Je potřeba pravidelně pít. Vypil za tu neděli asi 4 hrnky a to neměl žízeň, protože byl zavodňovaný kapačkou. Poslední tuhou stolici měl v neděli ve 14h - to co s chutí doma snědl v sobotu večer a dokonce v noci. V neděli v noci mu teda voda lezla i ušima a samozřejmě i zadečkem. Sestry na mě koukaly jak na blázna, když jsem říkala, že je přece zcela normální, že když člověk tak hrozně málo jí a je stále plný vody, tělo ji všechnu nevstřebá, že to není průjem ale voda. Ale jsem jen blbá matka - udělaly se odběry na rotaviry a vypadalo to, že si snad budeme muset na výsledky 3 dny počkat v nemocnici. Bez bolestí břicha, bez ničeho.

V pondělí ráno syn dostal přidělenou dietu - kvůli průjmu. Na snídani dostal jeden bílý rohlík. Pak dojde sestra a řekne "ty jsi ale bledej chuděrko dáme do kapačky glukózu". Joooo to vy byste byla taky bledá dostat k boji s nemocí jeden bílý rohlík. Strava a její vliv na nemoc tam nikoho vůbec nezajímala. Tak to už na mně bylo moc a vyběhla jsem z nemocnice nakoupit banány, hrušky, rohlíky a piškoty a to samé donesla odpoledne i babička + rýži a vařenou mrkev. Čímž jsem stále dodržovala tu nesmyslnou dietu a co by bylo určitě i v silách nemocnice dopřát dětem. Výsledek? Za celý den žádná (ale ani řídká) stolice - v bříšku se měla na co navázat voda a vytvářelo nové hovínko :-). Lékaři? To je podivné, opravdu celý den neměl stolici? To nevypadá dobře. Bez bolestí bříška, bez nafouklého bříška bez ničeho. Druhý den ráno (úterý) se narodilo pěkné normální hovínko.

Legrační bylo, když synovi přestali dávat na kapačku led, aby se zjistilo, jak zareaguje teplota. Začal si stěžovat, že je to, co mu tam teče hrozně teplé, že je mu z toho vedro. Teplota změřená, zvýšená, výsledek - když nechladíme teplota stoupá. Ovšem jednoduchým pohmatem jsem zjistila, že přístroj, kterým kapačka prochází a on měří všechno možné, docela dost hřeje. Šla jsem to říct sestře, říkala "tak ho teda odpojíme" a hned bylo líp.

Poslední den ráno se vzbudil s posledním ibalginem v 18:48 předchozího dne a bez zábalů a měl docela pěkných 38. To už nejsou horečky. Ležel tam v posteli kluk bez bolestí, bez obtíží, s teplotou. Což je divné. A proto sotva než vstal, přišla sestra a začala mu brát z prstu krev. Ani nepočkala než si ho dám na klín, ani nepočkala než se rozebere. Jenže se spletla, mělo to být ze žíly. Za minutu se vrátila a zase píchala. Pak výtěr z nosu, z krku, odeslání na kontrolu předkožky, vyndávání kanyly. Co ten si zažil do devíti hodin ráno to já nezažila v posledních pěti letech. Zcela bez důvodu s nedůvěrou k matce, na které dítěti určitě záleží nejvíc, že kdyby byly nějaké obtíže, že se ozve, nebo zajde k obvoďačce. Prostě ho prolustrovat. Jo a ještě se pak divili, že mu stoupla teplota na 38,6. To mě stoupla jen co to píšu.

Jak se máme nyní? Bez teplot s jedním odstrašujícím zážitkem.