Paní S. a paní M. aneb...

... aneb svět diskriminuje ekočlověka. ( Všechny tři díly dohromady )

Co je to ekologie? V rámci definic je ekologie vědou o životním prostředí. V původním významu je ekologie biologická věda, která se zabývá vztahem organismů a jejich prostředí a vztahem organismů navzájem. Dále se ekologie užívá v širokém slova smyslu jako ochrana životního prostředí.

Co je ovšem ekologie v našich myslích a obecném povědomí a jaký je rozdíl v praxi? Povětšinou bývá vnímána kladně. Politici mluví o tom jak nutné je šetřit životní prostředí, zvláště před volbami. Málokdo by před ostatními otevřeně řekl: " Ekologie mě nejímá, budu tu žít 70 let a dopady svého chování já nijak nepocítím." Natož člověk ostatním lidem na očích či dokonce usilující o jejich přízeň. Odpor k ekologii se považuje snad za nějaké společenské faux paux a neúctu k našemu okolí a budoucím generacím. Přesto se setkávám s lidmi, kteří o tom takto v sobě přemýšlí nemám jim to za zlé, je to člověku vlastní přirozený egoismus. Ekologické chování totiž přináší jednotlivci více starostí, nežli pocititelného užitku. I člověk,který má jen snahu brát ohled na životní prostředí se ve svém snažení setkává s různými potížemi. Nejen zarytý ekolog, se všemi vědomostmi o tom, kterým svým chováním zanechává jakou ekologickou stopu, ale prostě jen člověk s trochou ohledu. Např. paní M.

ČISTOTA

TŘÍDĚNÝ ODPAD
Tříděný odpad zabírá v životě ekočlověka prostor jak v jeho bytě tak v jeho čase. Paní M. třídí jen papír, plasty, sklo doma na ulici Ladislava Váchy. Investuje čas např. do vymývání skleněných nádob, kelímků od jogurtů, mačkání PET lahví a papírových krabic a odpad se dlouho zdržuje v její domácnosti, nežli naplní celý pytel, aby se jí vyplatilo jednou týdně jej ze své komory nosit do nejbližšího tříděného odpadu o dvě ulice dál. Paní S. z vedlejšího domu přemýšlela, že by odpad třídila též, ale rozhovor s paní M. jí od toho jako upracovanou maminu šetřící každou minutu odradil. Popelnici má před domem. Mějte jí to za zlé, když máme dálkové ovladače na televizi vzdálenou dva metry.

EKOLOGICKÉ PRANÍ A ČISTITÍ PROSTŘEDKY
Paní M. i paní S. mají od svého domu nejbližší supermarket běžného typu pět minut chůzí. Tento supermarket sice propaguje zdravou výživu a nabízí široký sortiment biopotravin, tuto oblast ekologie však opomíjí. Paní M. tedy nakupuje ve městě v obchodě zdravé výživy indické mýdlové ořechy k praní a sůl na skvrny což je oproti cestě pro nějaký ten "Peresám" dvacet minut hromadnou dopravou či třicet pěšky a dražší. "Výborně udržuje barvy," dodává na vrub ekopraní paní M. "No jo, ale s mrňaty a puberťákem? Zkoušela jsem to a takové fleky to nevypere bez předmáčení a to je množství prádla a času." oponuje paní S. Se stejným problémem se paní M. setkává i při čištění své domácnosti- malá dostupnost prostředků na čištění jež jsou biologicky odbouratelné, logicky i jejich menší účinnost(nemůžeme od něčeho co v rychlosti odstraní, vyžere rez čekat, že neuškodí přírodě), tudíž více času při práci s nimi a cena je též větší. Kde je v tuto chvíli stát a ministerstvo životního prostředí, plány na dotace, na utvoření výhod, které by nám používání ekologicky šetrných čistících prostředků zatraktivizovalo? Mě napadlo třeba zvýhodnění formou snížení poplatku za svoz domovního odpadu po předložení a odevzdání dokladů za nákup těchto prostředků.

BĚLOSKVOUCÍ MEDIA
Media, nám nabízejí jistý moderní ekologicky se tvářící životní styl- wellness, propagující zdravou stravu, přírodní medicínu a kosmetiku, meditace, relaxaci... ve snaze o krásu jsme se obrátili na pomoc přírody. Ale v reklamě se dozvíme že ve wellness hotelu se pere opět v "Peresámu" super a ne v ekologickém prostředku a je vše běloskvoucí, takže dojem pro návštěvníka zůstává úžasný a "zdravý".Tak styl wellness (ovšem nemusí to tak být vždy, jen jak to vnímám z medíí) tento prvek přírodnosti nejspíš opomíjí.
Vidíme obrázek paní s větou "pro můj čistý a bezpečný domov" za kterou se jen stěží objeví sice čistá toaleta, ale s šedivým recyklovaným neběleným toaletním papírem. Ne, vše běloskvoucí! Reklama se sloganem "sice to drhnu trochu dýl a častěji, ale je to ekologické" by se asi nechytla. Ne, vše rychle a účinně! To nás kamenuje z mnoha stran- rychle,čistě a z podivného důvodu prý i bezpečně. Přitom pro mnoho kožních onemocněními či oslabení imunitního systému málokdy funguje jako spouštěč nějaká zákeřná bakterie, ale spíše přecitlivělost na čisticí prostředky, častý styk s nimi, dědičnost a ve velké míře stres. Oproti zástupu reklam na ničení bakterií stojí snad jedna reklama na řádné omývání rukou a potravin, kterou jsem viděla kdysi. A to žijí i lidé, kteří mají své toalety upraveny tak, že své "produkty" kompostují jako jsem si přečetla o našem známém herci Jaroslavu Duškovi. O těch se ale dozvíme jen zřídka kdy. A člověk jako tvor se sklony k davovému chování považuje za správné to čeho je více. Specielně mladé ženy, ve kterých se rodí zahnizďovací instinkt a nejsou si samy jisté, co je pro péči o ně, domácnost či dítě to pravé. Čas, kdy by ekologické chování bylo to právé doopravdy, ne jen v milých řečech, ale v každodenním životě se mi zdá daleko.

díl II. výživa

BIOPOTRAVINY
V obchodě eko, bio toto nálepkování se teď opravdu chytlo, i když jáhly z ekologického zemědělství z Argentiny se v Evropě změní na neeko, protože převést je sem spolykalo veškeré emise a zplodiny a chemikálie ušetřené při jejich výrobě. Výrobek má označení bio proto, že je produktem ekologického zemědělství za neúčasti chemických látek při pěstování surovin na jeho výrobu a tato výroba by též měla být šetrná k životnímu prostředí. Ale to už vy musíte investovat čas a v obchodě se na zemi původu podívat. Výrobce i prodejce se totiž snaží značku bio výrobku ponechat. Snad sem tam na západě se setkáme s výrobky co všechny tyto ekologicky důležité informace obsahují rovnou na obalu. A opět- zvýšená podpora ekozemědělcům a výhody koupě pro spotřebitele v dáli, protože jíst a být co nejšetrnější k přírodě je luxus. Státní dotace jsou výborná věc, ale proč o ně musí žádat ekozemědělec a ne někdo kdo chce vyrábět výživově nehodnotný produkt jako třeba křupky. Proč se tolik firem chytá biopotravin třeba oproti ekopraní? Prozatím. Snad tím, že potravina je hmatatelný produkt, člověk jakýmsi chuťovým, hmatovým a útrobním vnímáním může pociťovat onen rozdíl a to i k lepšímu i z hlediska psychologického může mít pocit, že tím svému tělu učinil dobře. Toho se firmy chytají. Proč? Nabídka- poptávka- nabídka...Protože se toho chytají lidé. Je to dnes in. Moderní dívka, žena v Cosmopolitanu pojídá cukrový bio meloun ne rohlík se salámem.

LEGENDA O ZDRAVÉ VÝŽIVĚ
Tak jako se mi při psaní tohoto jeví ekologie jen jako pěkná myšlenka někde na obzoru, mívám tento pocit často ve spojení se zdravou výživou. Přemýšlím o tom, či tyto dva fenomény nemají nějakou souvislost, protože často jdou ruku v ruce, ale to je na jiný článek a můj větší "výzkum". Zdravou výživou zde nemyslím biopotraviny. Osmažím-li na přepáleném biooleji biokotletu a k ní dám biozelí restované na bioslanině a dušené s biosádlem a jako přílohu si zvolím bramborový knedlík udělaný z biosurovin neznamená to automaticky, že jsem připravila zdravý oběd nebo koupím-li si křupky, ač bio. V televizi se setkáme s pořady o zdravé výživě, v reklamách udržujeme štíhlou linii, zdravé zažívání, dáváme potřebné vitamíny a minerály našemu mozku a srdci. Zaměřeno na moderní typ člověka. Výrobek se pod záštitou zdraví lépe prodá. Spíše nežli aby člověk věděl co je reálně zdravé, aby člověk věděl co si má koupit pro pocit zdraví. Ve velké Británii firma McDonald´s tohoto vytváření dojmu co je zdravé a co ne využila a začala propagovat své výrobky jako zdroj zdravé výživy.
Oproti tomu ale v nekonečném televizním seriálu je zdravá výživa jen legendou. Seriál prodává ztotožnění se s "osudy lidí jako my". Všimli jste si někdy co lidé v seriálu jedí? Čím uctívají své hosty, co si dávají v restauracích, či co tvoří menu narozeninové oslavy? Tady se na výživu často zapomíná. Nevím zda by si v reálu majitel fitness centra dal k večeří tlačeku a v restauraci věčně pil kolu. Ať mi nikdo netvrdí, že jejich hodně štěstí zdraví u krémového dortu a chlebíčků neovlivňuje představu lidí o narozeninové oslavě i v realitě.

Přicházejí Velikonoce. Paní S. při týdenním nákupu v blízkém supermarketu koupí balíček s čokoládovými zajíčky a vajíčky již ve veselém balení, které jí s naprostou samozřejmostí supermarket nabízí, zelené osení, plyšového kačera dceři. Paní M. čeká cesta do města do zdravé výživy za přemýšlení co dítěti udělá radost a nezkazí žaludek. Nakoupí mandle v hořké čokoládě, sušené ovoce nesýřené, chalvu. Cestou z města zamíří do supermarketu na ovoce, stuhu, možná plyšového kačera. Po příchodu domů vše zabalit.
Vůbec mě nepřekvapuje, že se mezi lidmi najde obrovský zástup těch, kteří za podpory firem na "nezdravé výrobky" význam zdravé výživy bagatelizují. Já je chápu. Jíst zdravě ( vypíchla bych že v současné stavu věcí) není zcela jednoduché, časově nenáročné a levné, není zcela lehké rozpoznat zdravé věci a je potřeba i vůle a odříkání. Tak je snazší přidat se k „věřícím“, že se zdravou výživou nedá nic ovlivnit, spoléhající se na léčbu ve zdravotnictví místo prevence doma a odpovědnost za zdraví přenášejí pouze na genetické dispozice a lékaře.

díl III. společnost

PARADOX
Ekologie se jeví jako moderní věda, asociačně spojená s čistým ovzduším, vodami a přírodou, upravenými městy a čistými inteligentními a povznesenými lidmi. A naopak inteligentním jedincům je často připisováno, že již dospěli k tomu, že se má žít v souladu s přírodou, přírodu chránit. Oproti tomu stojí slovo ekologický aktivista, které již zdaleka takovou asociaci nenavozuje a zástupci starší generace je vnímáno snad přímo hanlivě s představou "hipíka" zarostlého "grínpísáka".

SAMOTA
Ekočlověk se též může cítit jako jedinec sám. Nelíbí-li se mu současná výroba energie a monopolní chování energetických společností, má možnost odejít mimo dosah těchto zdrojů, či se odpojit, využít svůj potenciál a vymyslet si výrobu energie jen pro sebe, nebo se obejít bez ní. Často ovšem získá nálepku chudáka. Většina společnosti mu tuto nálepku přiřkne, protože se prostě s pojmem chudoba (kterému je připisována absence elektrické energie, připojení k vodovodu...) setkává v mediích mnohem častěji než s pojmem ekologické chování. Navíc představa někoho, kdo by se dobrovolně vrhl do těchto těžkých ekovod, je většině také podivná a tak je toto odpojení od společnosti často vnímáno jako sociální deviace. Ovšem snaha o ekologii se nemusí vést ruku v ruce s psychickou odolností vůči životu s nálepkou. Přitom člověk rád náleží ke komunitě dalších lidí. Má to dáno pudově a v psychiatrii se můžeme setkat s názorem, že samotářství je poruchou pudu sociálního. Všimněte si reklam firmy, která má monopolní postavení v dodávkách energie v naší zemi- spokojená rodinka v bezpečí a teple svého domova. Náležet k velké "rodinně" lidí využívajících služeb jedné firmy je pro jednotlivce, ano, hřejivé. Může si za svou "samotu" ekočlověk sám? Případ člověka jež se zcela odpojil od sítí v mnoha lidech, nejsou-li podobně založení, vzbuzuje nedůvěru a snížení chuti k nějaké návštěvě. Takový člověk je často separován proto, že lidé s podobným smýšlením žijí prostě daleko a jeho odcizení od lidí jako takových není záměrné.

Vždyť i v rodině naší miniekoložky paní M. a paní S., když přijde čas na nějakou oslavu či společenské setkání, stojí obě dámy před úkolem, jak se spolu příjemně společensky setkat ke spokojenosti všech. Paní M. jako zastánce zdravé stravy má problém pozvat rodinu paní S. jejíž návyky jsou jiné, na setkání, poněvadž již z dřívějška ví, že oni neradi sušené ovoce, čistě ovocný pohár, celozrné chlebíčky se sýrem, grahamové tyčinky se sezamem, mandle v hořké čokoládě... A paní S. zas neví, jak a kde nakoupit pohoštění pro paní M., když nepijí kolu, nejedí majonézové chlebíčky, brambůrky, zmrzlinu...
Ač se lidé k ekologii v současné době i u nás hrdě hlásí, člověk ekologii či alespoň nějaký ohled k přírodě opravdu praktikující si může v naší společnosti často připadat nemálo diskriminován.