Národ rodící se na chodbách... díl 1.

Kdo se postará o to, aby naše občany přiváděli na svět čestní lidé dobře vykonávající svou práci, když se stát nestará? Slovo úvodem a první díl- temný duch paní doktorky.

Slovo úvodem k miniseriálovému blogu:

Náš stát a celou společnost tvoří jednotlivec, občan. Někdo vládne, někdo učí naše děti, někdo pečuje o naše zdraví, někdo je naším zaměstnavatelem, někdo nám radí s financemi. Ač v demokracii, vždy bude národ tvořen souborem jedinců. Jak praví přísloví řetěz je tak silný jak silný je jeho nejslabší článek. Často slyšíme politiky říkat věty jako: " Naší prioritou je prosperita Pardubického kraje ... " nebo " Hrubý domácí produkt vzrostl proti loňskému roku o ... ". Ale kdo z nás toto o pravdu pocítí? A jak? A kdy? A na jak dlouho? Chtěla bych slyšet od členů naší vlády něco osobnějšího, něco reálnějšího. Jestli je občan opravdu spokojen ne jen po stránce ekonomické, ale i třeba ve vztazích, v rodinách, ve svém pracovním kolektivu. Kdy se začnou starat třeba o to v jakém psychickém stavu náš národ je? Nebo že by to nebyla jejich práce? Přece je známo, že psychicky vyrovnaný jedinec lépe pracuje, klidněji se chová na veřejnosti, lépe spolupracuje v týmu a vlastně ani nemá potřebu se tolik obklopovat majetkem. Má prostě jiné hodnoty. Ano, ekonomika je jistě velmi důležitá. Finance. Nedáváme jim ale příliš velký význam? Opravdu bude společnost nejspokojenější při dostatku peněz a vysoké životní úrovni? Přece se říká “ s jídlem roste chuť “. Když jsem otěhotněla zamýšlela jsem se nad tím, jestli se množství peněz které budou mé děti ke spokojenosti potřebovat nebude stále zvětšovat. Jestli není možné, že se hranice, kdy už budeme spokojení, takovýmto způsobem nikdy nedobereme. Řešením pro mne bylo vychovat z mých dětí lidi, kteří na těchto hmotných věcech nebudou tolik závislí. Chci spokojené veselé děti. Jak to zařídit? Hračkami? Značkovými oděvy?

Psychický vývoj jedince začíná již v prenatálním vývoji. Dítě vnímá stres matky, tep srdce, její hlas( po čase i otcův) a jeho zabarvení, vše co maminka sní ( popřípadě vykouří) a vypije prostoupí i jeho tělo. Často má i stejnou náladu jako maminka, stejný emoční náboj. Toto období života je ještě neprozkoumanou krajinou, ale jistě bychom mu neměli upírat důležitost. Jednou mi syn, když jsem se ho ptala jestli si pamatuje když byl v bříšku, řekl: " Byla tam vodička a okolo žížalky ". Kdo ví co všechno se mu z toho ještě zapsalo do podvědomí. Další takovou neznámou je i porod samotný a přijde mi jako hloupý vtip když porodníci třeba od Apolináře hrdě prohlásí: " U nás my ženu odrodíme klidně i na chodbě.." snad v neznalosti důsledků takových porodů.

Naštěstí budoucí rodiče se mnohem víc než dřív zajímají o to, kde a jakým způsobem přivedou potomka na svět. Rodící ženy jsou dnes starší, emancipovanější, sebevědomější a do rodičovství vstupují s větším rozmyslem. Víc než dřív těhotenství plánují a přizpůsobují mu své profesní plány nebo třeba bydlení. Zároveň pečlivěji vybírají i porodnici. Nedá se říci, že by se všichni kdož pečlivě vybírají snažili vybrat co “nejnestandardnější" porod nebo třeba co nejpřirozenější. Přibývá například žen, které si přejí rodit císařským řezem z obav z bolesti či změn na postavě. S tím ale příliš nesouhlasím. Dá se však souhrnně říci, že přibývá rodičů, kteří se zajímají o nabídku porodnic po všech stránkách, navštěvují je, srovnávají, poptávají se známých a teprve pak se rozhodují. Což obrací více pozornosti na porodnictví čemuž jsem zas upřímně ráda.

Více než dříve tak ale vynikají chyby k nimž v tomto odvětví dochází. Více než dříve by také měly být maminky informovány o tom jaká práva zde mají. Již dříve jsem se touto problematikou zabývala v rámci studia a nyní bych se ráda na některé problémové partie našeho porodnictví zaměřila v miniseriálu mého bloku.

Jako první zmíním pověst o paní doktorce xy, procházející zlínskou porodnicí jako " temný duch".

Prvorodička, přijata na předporodní oddělení, byla v péči lékařky jíž důvěřovala a měla s ní domluveno, že se pokusí porod provést co nejpřirozenější cestou. Přijata byla proto, že se začalo za slabých kontrakcí otvírat děložní hrdlo, ovšem se svou ošetřující lékařkou se domluvily, že bude brát léky preventivně proti infekci a budou vyčkávat termínu porodu. Den po té ale nastoupila službu jiná paní doktorka a po kontrole rozhodla o odvezení rodičky na porodní sál. Bez porady s ní slovy " odvezte paní na porodní sál ". Na porodím sále opět bez porady s rodičkou dokonce přistoupila k vyvolání porodu protržením plodových obalů. Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu, aby mohl před zahájením každého dalšího nového diagnostického či terapeutického postupu zasvěceně rozhodnout, zda s ním souhlasí. A toto bylo porušeno. Rodička sama by k tomuto zákroku prý nikdy nesvolila, k čemuž má naprosto právo, ale byla zmatená stavem na sále: " Paní doktorka ke mě přišla a bez nějakého bližšího vysvětlení dala pode mě mísu. Myslela jsem, že mě jen vyšetří, ale náhle začala odtékat plodová voda. Paní doktorka odešla beze slova a zmateně jsem se sestry ptala co se děje. Říkala- paní doktorka pustila plodovou vodu porod přijde rychleji. " To rodička nechtěla, tento zákrok je velice nutné zvážit, protože po protržení amniového vaku se již porod nedá zastavit a v případě, že se dítěti stále nebude chtít na svět je již nutné přistoupit k dalším chemickým či mechanickým zákrokům. Dále se můžeme ptát, proč paní doktorka nezvolila jinou formu vyvolání porodu, třeba infuzi oxcytocinu, která bývá první variantou při vyvolání- je mnohem bezpečnější, nehrozí velké riziko infekce jako u protržení obalů nebo zaklínění dítěte na počátku pánve. Dříve tato metoda bývala i zakázána. Lékařka byla povinna se všemi těmito možnostmi rodičku seznámit. Hlavní věcí ovšem v tomto případě je, že předpokladem k vyvolání porodu je "nález zralý na porod". A to nebyl. Rodička měla dva týdny do vypočteného termínu, dítě mohlo být tedy ještě nedonošené, plod ani matka nevykazovali žádné známky " nepohodlí", nález na hrdle se neměnil a domluva s její ošetřující lékařkou zněla že vyčkají přirozenému porodu. Porod dopadl úspěšně bez komplikací ale lékařka zde jasně překročila své pravomoce a maminka cítí, že bylo porušeno její právo a přání na co nejpřirozenější příchod na svět jejího miminka.

Z vlastní zkušenosti taky vím, že vyšetření této paní doktorky jsou zbytečně bolestivá a její chování pokud si stěžujete je arogantní jako " a co budete dělat u porodu, to budou bolesti ". Jiná z rodiček mi vyprávěla, že při jejím prvním porodu, který dramaticky a hlučně prožívala, tato paní doktorka pronesla " tak tohle nebudu poslouchat já mám dost jiné práce, až přestanete být hysterická tak se vrátím" a odešla.

Potom se člověk ani nediví tomu, že na nemocnici byla podána i žaloba za ublížení na zdraví s následkem smrti. Tuto kauzu jsme mohli sledovat i v televizi: Rodička, jež měla zcela fyziologické těhotenství, rodila a porod byl hodně dlouhý. Opět tato paní doktorka prý někam stále odbíhala. Svou nepřítomnost manželům ( a stejně tak i vyšetřovatelům) ospravedlňovala tím, že měla práci ve vyšším patře. Porodu ale asistovala nezkušená ženská sestra vyčkávající pokynů lékařky. Porod se v průběhu její nepřítomnosti stal překotným a bylo nutné přistoupit k císařskému řezu. Toto se ovšem stalo pozdě a výsledky lékařských posudků jasně ukazují, že kdyby byl nařízen císařský řez o půl hodiny dříve, nenarodilo by se dítě s tak těžkým poškozením mozku, kterému po krátkém čase podlehlo. Bylo prokázáno pochybení paní doktorky, ale nepodařilo se( za přispění nemocnice) zcela jasně prokázat vinnu ve znění § 224 tr. zákona- ublížení na zdraví s následkem smrti z nedbalosti porušením důležité povinnost vyplývající ze zaměstnání. Ale nařízeno bylo její disciplinární potrestání, přezkoumání ostatních stížností a oznámení na její osobu a uvažovalo se i o jejím vyloučení z nemocnice. Jenže nic z toho neproběhlo. Z odůvodnění, které přikládá nemocnice a které ae ke mně dostaly, to vyznívá asi takto: Trestní oznámení bylo podáno na Baťovu krajskou nemocnici jež mezitím změnila svého majitele i svůj název a status(a.s.) a na tuto "firmu" se závazky a tedy i toto provedení trestu nevztahuje. Paradoxní pro náš soudní systém, právo a lékařskou etiku ovšem je, že tato lékařka stále setrvává na svém místě. Ač zanedbala své povinnosti a dnes a denně porušuje práva některých pacientek na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním za zachování jejich důstojnosti, stále patří mezi personál zlínské porodnice. Na co je mamince porod do vany pokud ho vede neuctivý lékař a žena cítí při porodu strach o život svůj i dítěte.

Proč s tím nemocnice nic nedělá? Případy trestní zodpovědnosti za ublížení na zdraví jsou ojedinělé a spíše výjimečné a k rozhodnutí o vině dochází ve valné většině pro flagrantní porušení základních pracovních povinností, tedy z důvodů, které se dají odstranit. Nemůžeme soudit povahové rysy paní doktorky, její lidské kvality, má právo mít špatnou náladu, ale její přístup k pacientkám porušuje minimálně etický kodex. Toto jsou problémy, které lze odstranit pokud na ni nemocnice vyvine tlak k její větší zainteresovanosti v práci a následováním jejich práv a povinností. Nebo se též dají odstranit s odchodem její osoby. Neopomeňme ale i to, že na paní doktorku přichází spousta ohlasů kladných, jsou i spokojené ženy v její péčí v prenatální poradně i na sále. Já s ní osobní zkušenost mám velmi nepříjemnou, asi jsem byla ta z méně šťastných a potkali jsme se když měla paní doktorka asi špatný den. Pro některé je profesionálem na svém místě, pro jiné ovšem naopak a bylo-li prokázáno její pochybení v tak závažném případě, měla by nemocnice její působení prozkoumat. Navíc jsme v kapitalismu, kde platí velká konkurence ve všech oborech a všichni si neseme břímě pověsti o kterou se musíme starat chceme-li se ve svém oboru uplatnit. Proč tedy nemocnice nedohlédne na pověst svých zaměstnanců a přenáší tuto poté i na pověst celého našeho zdravotnictví? Nemocnice nemá možnost lékařku sledovat a zkoumat stížnosti na ni podané, ale nemocnice je tomu povinna. Jinak by dle mého soudu jakoby sama nemocnice porušovala i Hippokratovu přísahu kde se lékaři zavazují že nikdy neodmítnou pomoc nemocnému a zajistí tu nejlepší péči v rámci možností. Toto prošetření je přeci pomoc rodičkám a zajištění péče pro ně. Ať je majitel nemocnice jakýkoliv i on stojí o důvěru ve svůj lékařský personál. Je to přeci jen i v zájmu nemocnice protože větší zdravotnická zařízení nesou za své zdravotnické i ostatní zaměstnance i majetkovou odpovědnost ( i v této oblasti, oblasti občanskoprávní je nyní zaznamenán velký nárůst sporů ).

Dle mého názoru, by se neměla porodnice stavět k tomuto problému ve stylu " tady máme pět stížností a tady je pět žen spokojeno, tak to je fifty fifty". Přeci nemůže naše zdravotnictví tak citlivé místo, jako rození členů naší společnosti, ponechat náhodě. Nebo si říci " no někdy jí to ujede, tak nám někdy občan zemře, či bude postižený, nebo si ponese psychické následky, ale ne vždy". Je také otázkou zda nejsou pacientky spokojeny třeba jen v neznalosti svých práv a povinností, či důležitosti nejen "manuálního výkonu" -porodu, ale i psychického stavu rodičky. Také může paní doktorka upřednostňovat své pacientky oproti běžně přijaté " cizí " rodičce. Ale to vše by měla přezkoumat porodnice! Pověst lékařky se totiž nese porodnicí jako mrak a rodičky z ní mívají strach.

Pokud se podíváme do jiných medicínských oborů, nedůvěra může mnohdy vést k závažným komplikacím léčby. Pacient s paranoidní poruchou osobnosti musí být přesvědčen že jeho psychiatr mu chce dobře, aby ho mohl následovat a úspěšně se léčit. V současnosti se i jinde v ženské intimitě nalezne hodně problému s uvolněním ženy a porod je pro ženu vysoce intimní a uvolněnost je při něm i v prenatální a postnatální péči maximálně důležitá. Jako maminka dvou dětí můžu z vlastní zkušenosti říci, o kolik byl pro mne druhý porod jednodušší něž první, když už jsem věřila že pokyny co mi asistentka dává jsou opravdu pro mé dobro a povedou ke zdárnému konci porodu. Psychiatr je povinen pokud nenaváže s pacientem dosti důvěrný vztah doporučit mu změnu lékaře. Tak i pacient má právo na volbu svého lékaře. Ale rodičky se kvůli náhlosti a rychlosti s jakou porod probíhá mnohdy dostanou do rukou porodníka, kterého vůbec neznají a proto by tuto kontrolu kvality služeb za ně měla provádět nemocnice( potažmo tedy stát prostřednictvím právních norem a kontroly jejich dodržování )

Můžeme oponovat, že dříve taková péče věnovaná porodům nebyla. Dříve ale oněch několik procent komplikovaných porodů prostě končilo úmrtími.

Toť první ze série bolavých míst našeho porodnictví, jak je vidím já, a rozloučila bych se snad zvoláním...

... STÁT PO NÁS CHCE DOST- CHTĚJME I MY OD NĚJ ...