Jak svět přichází o odborníky

Jak známo náboženství a ideologie jsou mocné zbraně vložené do špatných rukou. Tak jako náboženství samo o sobě nikoho nezabíjí, ale dělají to v jeho jménu lidé. Jedním z nejsilněších náboženství dneška je bezesporu majetnictví a uctívání moci papírových plátků. To by se v pralesech divili jakou mají moc :-)

Tak třeba jedním z nemilých efektů, které na nás peněžní náboženství má je, že nás připravuje o nezaujaté lidi, o dobré odborníky, které bychom pro chod našich států potřebovali. Všichni totiž nakonec vždy skončíme u argumentu “ no jo a odborník se napakuje, to se zas ti napakujou či stát se napakuje” apod.

Opět musím poukázat že náš stát vedou z valné většiny a napříč politickým spektrem právě lidé s kalkulatorními mozky, podle nichž to potom takto opravdu dopadá.

Ale pevně věřím, že zdravý sociolog a třeba psycholog i zdravý politik (ne ten druh co se nám tu vyvinul pod rukama) již mohl při bližším pohledu na společnost vysledovat, že toto vžité ekonomické náboženství odrážející se v současnosti ve všech oblastech našeho žití nikam nevede.

Problém je, pokud se motivací lidí, kteří se stávají sociology a politology či chtějí být špička v nějakém oboru stávají peníze. Takový člověk nemůže být nikdy kapacitou ve svém oboru, pokud mu ten nezbytný nadhled nad jeho prací kazí myšlení na vlastní zisk. Uctívání tlouštěk peněženek a značek oděvů a aut nám brání mít schopné odborníky ve vedení společnosti. Brání nám to mít spolehlivou justici, efektivní sociální systém, mít politika co hledí na občana, dobré odborníky na sociální vztahy a jsem přesvědčena, že nám tohle náboženství brání mít i dobré celospolečenské vztahy a nestranit se sebe navzájem.

Jak to ale změnit? Svým způsobem nám to brání i v těch změnách směřování společnosti. Docela často při každé snaze o změnu kdekoliv, začneme přemýšlet, kdo se tentokrát napakuje. No a co? Stejně se pakuje teď zas někdo jiný, pak se zas bude pakovat někdo jiný. Furt se někde někdo pakuje a předmět našich snah o změnu zatím stagnuje či ještě hůře upadá. Odvádí nás to od oné změny samotné. Tak jako v sociální politice přemýšlíme o tom kudy to ten rom zas bude zneužívat.

Nějak lidem chybí v repertoáru jejich vnitřních monologů sousloví " Víc peněz? No a co? ". Proč se nám jde kolem peněz jen těžko bez povšimnutí?

Již delší dobu si všímám, že základní vlastností dobrého odborníka v oblasti společenkých věd musí být oproštění se od hrabání pod sebe.

Jinak to bude furt jen o koloběhu elit jak popsal Paretto